Veřejná služba, veřejně prospěšné práce a poté stabilní zaměstnání. Případně ještě působení jako asistent prevence kriminality. Taková by v ideálním případě měla být cesta, po níž se vydají někteří lidé evidovaní úřadem práce. Je to však vůbec reálné? Spolupráce města, městské policie a sokolovského úřadu práce ukazuje, že ano. Důkazem toho je například projekt Čisté město a také příběh Martina Polhoše.

Startovací pozice pro tohoto Sokolováka byla stejná, jako pro mnohé ostatní, kteří skončí na „pracáku“. Mohl nadávat na nepřízeň osudu a spoléhat na to, že ho státní sociální síť udrží nad vodou. Jenomže on zvolil druhou cestu. Místo čekání na dávky se nejdříve zapojil do veřejné služby. Účast ve veřejné službě, kdy je odměna za práci spíše symbolická, je předstupněm pro přechod do veřejně prospěšných prací. Tam už je příspěvek mnohem vyšší. Pro lidi z „pracáku“ znamená účast ve veřejně prospěšné službě i veřejných pracích mnohem větší šanci najít si zaměstnání. A přesně to se v případě Martina Polhoše stalo.

On k tomu ještě přidal působení coby asistentem prevence kriminality při Městské policii Sokolov, kde zůstal více než šest let. S městskou policií se koncem srpna rozloučil a od 1. září nastoupil do společnosti SOTES jako zaměstnanec střediska svozu odpadů a úklidu města. Mezitím získal i městský byt. „Jsme rád, že se to povedlo. Chtěl jsem stabilní místo se standardní pracovní smlouvou. Mít už prostě větší jistotu,“ uvedl Martin Polhoš poté, co se s ním rozloučili a za práci mu poděkovali starostka Renata Oulehlová a velitel městské policie Petr Kubis.

Nezbývá než věřit, že takových, jako je Martin Polhoš, bude přibývat. Počet lidí zapojených do veřejné služby, kterou oživila Městská policie v rámci projektu Čisté město, totiž roste. Den co den vyrážejí do ulic či parků a věnují se úklidu. Přibývá i těch, kteří přešli do veřejně prospěšných prací. Smyslem těchto aktivit je dát šanci občanům, kteří jsou dlouhodobě evidovaní na úřadu práce, zapojit se a nežít jenom z dávek. Jedná se zejména o občany ze sociálně vyloučených lokalit, kteří se tím, že každý den docházejí do zaměstnání, stávají i pozitivním vzorem pro své děti (dostávají peníze za práci) a dělají smysluplnou práci pro město, kde žijí.