testkos Bezpečné město SOKOLOV - Extrémismus
Extrémismus

Co je extrémismus?

Vymezení pojmů - Extremismus je pojem velmi ne jednoznačný, pojí se k němu celá řada definicí.

Ministerstvo vnitra využívá ve své koncepční činnosti tuto pracovní definici:


Pojmem extremismus jsou označovány vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním demokratickým ústavním principům jak jsou definovány v českém ústavním pořádku. Mezi tyto principy patří:


  • úcta k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy),

  • svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát (čl 1 Ústavy),

  • nezměnitelnost podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy),

  • svrchovanost lidu (čl. 2 Ústavy),

  • volná soutěž politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících

  • násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů (čl. 5 Ústavy),

  • ochrana menšin při rozhodování většiny (čl. 6 Ústavy),

  • svoboda a rovnost lidí v důstojnosti a právech, nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost a nezrušitelnost základních práv a svobod bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního a sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení (čl. 1, čl. 3 Listiny základních práv a svobod).


Extremistické postoje jsou způsobilé přejít v aktivity, které působí, ať již přímo nebo v dlouhodobém důsledku, destruktivně na stávající demokratický politicko - ekonomický systém, tj. snaží se nahradit demokratický systém systémem nedemokratickým (totalitním nebo autoritářským režimem, diktaturou, anarchií). Tímto typem aktivit se zabývá Bezpečnostní informační služba na základě zákona č. 153/1994 Sb., dle § 5 písm a).


Zpráva tedy vychází z jednotného pojetí extremismu jako podhoubí aktivit zaměřených proti ústavnímu zřízení a jím chráněným hodnotám. Extremismus obvykle používá tyto instrumenty: historický revizionismus, sociální demagogii, aktivismus, podporu verbálního až fyzického násilí vůči oponentům a vůči apriori definovaným sociálním skupinám a konspirativní teorii. Ve světové politologické literatuře se obvykle rozlišuje extremismus levicový a pravicový a dále náboženský, ekologický a (v některých případech) národnostní (regionalistický). Poslední tři formy extremismu se v České republice vyskytují jen ojediněle, anebo vůbec ne, výklad se proto hlavně zaměřuje na extremisty pravicové (inspirované a používající v prvé řadě nacionální, rasovou, etnickou zášť, sympatizující s historickým fašismem nebo nacismem) a levicové (motivované především záští sociální, třídní, antikulturní, sympatizující s historickým komunismem nebo anarchismem).


Přestože v ideálním pravolevém modelu jsou levicový a pravicový extremismus protipóly, realita je komplikovanější, neboť svoji roli hraje sociálně kulturní a historický kontext, na jehož pozadí se projevy těchto ideálních typů manifestují. To vede k tomu, že se tyto protipóly mohou projevovat v jednotlivých oblastech protiústavního konání s velmi rozdílnou intenzitou, i k různě citlivému vnímání společenské nebezpečnosti těchto protipólů.



V právu není pojem extremismus nijak definován. Zejména v souvislosti s rasově motivovanou trestnou činností se můžeme setkat s pojmem extremistická trestná činnost nebo trestná činnost s extremistickým podtextem. Pod tímto pojmem Ministerstvo vnitra rozumí ty formy trestné činnosti, o nichž je důvod se domnívat, že byly extremistickými postoji motivovány nebo ovlivněny. Alternativně lze v řadě případů používat i pojmu kriminalita motivovaná rasovou, národnostní nebo jinou sociální nenávistí.3 Jde o jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nebo přestupku a jeho pohnutkou je apriorní nenávist vyplývající z příslušnosti adresáta útoku k rase, národnosti, náboženství, třídě či jiné sociální skupině, přičemž specifickým typem zařaditelným do této kategorie kriminality jsou také útoky proti symbolům či představitelům existujícího společenského systému, jsou-li motivovaná apriorní nenávistí vůči němu. V praxi se může jednat především o následující trestné činy:


  • obecné ohrožení,

  • násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci,

  • hanobení národa, rasy a přesvědčení,

  • podněcování k národnostní a rasové nenávisti,

  • výtržnictví,

  • vražda,

  • ublížení na zdraví,

  • omezování osobní svobody,

  • vydírání,

  • omezování svobody vyznání,

  • porušování domovní svobody,

  • porušování svobody sdružování a shromažďování,

  • poškozování cizí věci,

  • genocidium,

  • podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka,

  • persekuce obyvatelstva.


 

V čem spočívá hrozba extremismu

Devět důvodů proč Ministerstvo vnitra a policie bojují proti extremistům  

Níže zmíněné důvody neplatí paušálně pro všechny druhy extremismu. Jiné hrozby vyplývají z aktivit pravicových, levicových, nebo náboženských extremistů.

Extremisté:


  1. Oslabují demokracii a mohou ji zničit.

  2. Nerespektují koncept základních lidských práv.

  3. Kazí České republice renomé v zahraničí.

  4. Narušují veřejný pořádek (neplatí pro všechny druhy extremismu).

  5. Cíleně šíří strach mezi skupinami lidí, které nezapadají do jejich ideologie (neplatí pro

  6. všechny druhy extremismu).

  7. Stojí za násilnými činy z nenávisti, včetně vražd (neplatí pro všechny druhy extremismu).

  8. V případě získání moci rozpoutají teror (neplatí pro všechny druhy extremismu).

  9. Urážejí oběti totalitních režimů a oběti extremistické trestné činnosti (neplatí pro všechny druhy extremismu).

  10. Zvládání extremistických akcí je nákladné. Vynaložené prostředky by bylo možné použít na skutečné a demokratické řešení problémů, které extremisté zneužívají ve své propagandě.